Girls mi dneska zrekapitulovalo celej život. Rekapika!

Taaak tohle se mi dlouho nestalo. Je právě šest hodin ráno a já dokoukávám druhou řadu seriálu Girls. Původně jsem to dneska odpoledne pustila kvůli Adamu Driverovi, ale nakonec jsem zjistila, že koukám na sebe....... Neboli na Hannah, na tlustou čtyřiadvacetiletu absolventku, co píše eseje a řeší hlavně monology svý vagíny.

A šuká s Adamem (Driver se stejně jmenuje i v seriálu) takovým stylem, že se u toho i mě červenaly tváře. Jsou uchylný, oba dva a to stejným způsobem. Je to taková klasika, prostě příležitostnej sex, ze kterýho se vyvrbí vztah. Akorát Adam je rozumnej a když mu dojde, že tahle je ta pravá a žádná jiná, tak se do ní prostě bez okolků naplno zamiluje.

Jenže holky to nemaj tak jednoduchý, těm před nos postavíte slona a ony furt na zemi hledaj komára. Hannah ho jako píča opustí, už ani nevim proč, asi protože jí ten komár přelítl přes nos. No a Adam začne trochu otravovat a stalkovat, protože tomu nerozumí, pak tomu nevěří a pak to prostě jen zmateně akceptuje, protože to je v takový situaci jedinej kompromis.

To samý se děje i v ostatních dějových linkách. Holka jménem Shoshana (čti Šošana, super jméno!) zažije první sex, další holka se rozejde se svým klukem, kterej ji miluje a jí právě tohle nudí, další krasavice, velká cestovatelka, se konečně zastaví na jednom místě a snaží najít sama sebe v práci, bez vůle něco dělat a cokoli umět.

Bla bla bla. SHIT! To mi zrestartovalo mozek, totálně! Lena Dunham si to celý napsala, zrežírovala, a nakonec si i střihla hlavní roli. Jak ta největší hrdinka se tam promenáduje nahá a hraje ping pong s Patrickem Wilsonem jen ve spoďárech a furt jí tam plandaj špeky a visí ultra mini kozy.

Jenže tahle devětadvacetilá režisérka/herečka/scénáristka vystihla přesně ty podstatný momenty, který snad každá trochu emočně založená holka z mojí generace, co to nemá/neměla a nechce/nechtěla mít v životě nalinkovaný, zažívá/zažila.

Ukázala mi všechny ty kiksy, všechny ty falešný radosti, lehký práce, co se z lenivosti neudělaj ani v tu poslední hodinu před deadlinem, ty kalby, kdy je člověku u prdele, s kým paří, ty rána, kdy se probudíte v cizí posteli a pro mě taky ty depky a dlouhý hledání sama sebe v několika kilech navíc.

Já už to mám za sebou, ve mě probudila naštěstí jenom ty vzpomínky a já si dneska krásně zrekapitulovala svoje dosavadní čtvrtstoletí na tomhle světě. Suma sumárum, jsem ráda, že už tohle mám za sebou. Přesto jsem ráda, že jsem to zažila.

Žádnýmu chlapovi bych tohle nedoporučila, zvlášť těm, co maj holku a zdravej vztah. Ono to vlastně není ani pro většinu holek. A vlastně na to ani nekoukejte, protože v kombinaci s tímhle článkem je ten seroš pro mě osobně osobní, osobně soukromá osobní věc.