Jessica Jones je soukromý očko z Hell's Kitchen a nadlidsky silná drsňačka s pěkným zadkem. Zároveň trpí posttraumatickou stresovou poruchou, chlastá první ligu a vědomě se vyhýbá jakýkoliv formě navazování vztahů. Její život poznamenal padouch, který si říká Kilgrave. Ústřední záporák jehož hlavní superschopností je ovládání lidské mysli. O boji s ním je celá první série.
Pokud bych měl Jessicu srovnat s Daredevilem, vyhrála by u mě na plné čáře prvně jmenovaná. Příběh se sice od začátku rozvíjí pomalu, ale zhruba od půlky série nabere děj na obrátkách. Sem tam jsou některé scény malinko přitažené za vlasy a scénář by šel vymakat víc (s tím, co Kilgrave dovede, by šlo natočit mnohem více šokujících záběrů), ale celkově to působí dobře. Krysten Ritter v roli Jessicy exceluje a bavila mě i Rachael Taylor aka sidekick Trish. Naopak takového policistu Simpsona bych nejradši nakopal do koulí. Herec, který tuto postavu ztvárnil, mě sral natolik, že se mi ani nechce googlit jeho jméno.
Seriál mě možná bavil i z důvodu, který jsem si prvně neuvědomoval. Superschopnosti tu nejsou v tak násilné formě jako u jiných marvelovských děl a netočí se vše kolem nich. Jessica dokáže zaujmout i jinak. Ona samotná navíc není klasickým prototypem superhrdinky a na rozdíl od jiných má svou temnou stránku.
Netflix zkrátka umí. Pro dlouhé zimní večery je Jessica víc než dobrou volbou.
Žádné komentáře:
Okomentovat